respekt k jinakosti

A nejenom ke koktavosti, ale ke znevýhodněním či jinakostem, jako takovým. Tady bývá nasnadě zvýšená ochrana a citlivější přístup.
Zvýšená ochrana by ale neměla znamenat nadřazenost - ve smyslu - já jsem "normálnější", já jsem lepší. Támhleten je divný. Ono nemusí být vůbec nic verbalizováno, ale ta energie, která vyzařuje z člověka, resp. arogance, pohrdání, lítost, ta prosakuje přes všechny možné vrstvy a úsměvy. Jako když vás někdo obdivuje a dokonce vám to říká, usmívá se, ale vy mu to nevěříte. A já si úplně nemyslím, že potřebujeme falešně opěvovat, spíš potřebujeme respekt.

Koneckonců většina lidí se znevýhodněním se snaží o rovnocenný přístup, dostat se z pozice oběti a ukázat vlastní plnohodnotnost.