úmyslné koktání

Dobrovolné zakoktávání snižuje pocit tlaku, který narůstá zejména ve chvílích, kdy se snažíme koktavosti vyhnout. Získáváme tak moc nad svou řečí. To je podstata úmyslného koktání - i když to zní kontroverzně, paradoxně, protože se snažíme právě o opak, abychom koktavost redukovali a odstranili.

Podle Sheehana, profesora psychologie na Universtsity of California, je obava ze koktání do určité míry zapříčiněna nenávisti k vadě řeči. Strach pak spočívá v hraní falešné role, kdy si balbutik nasazuje masku a předstírá, že koktavost neexistuje. Prostě chce mluvit plynule, protože ví, že to v některých situacích jde. Pak je sám na sebe naštvaný, že v situacích, kdy potřebuje mluvit, "selhává".

Suma sumárum - zní to děsivě, ale čím více úmyslně koktáme, tím méně se držíme stranou, a čím méně se držíme stranou, tím méně koktáme.

I když nemáš náběh na zakoktání, pppprostě se zkus sssschvá-sssschvá-ssschválně zakoktat, přinese ti to úlevu. Pokud to půjde, zavtipkuj o koktavosti - odlehčíš sobě i posluchači, který se v rozhovoru s tebou bude cítit uvolněněji.